"Změna je život" - Okřídlené přísloví, nebo snad lidová moudrost, říkejte tomu jak chcete.
Většina lidí sympatizuje s postavami např. v seriálech jako je třeba pan Monk, kteří jsou alergičtí na změny, ať už jde o změny jakékoli. Příčí se nam zvykat si na něco nového, flexibilně reagovat na změny v našem životě a to změny velké i malé, nechceme měnit zabéhlé pořádky. Novoty a změny a to jakkoli velké zkrátka dokáží často naruši naší duševní rovnováhu mnohem více, než by nám bylo milé.
Mám-li být upřímný, ani já nemám příliš rád nějaké změny, ať už se týkají zaměstnání nebo volného času. Tak jako drtivá většina lidí (Troufám si říci drtivá většina a kdo s tím nesouhlasí,klidně ať odporuje) mám navyklý způsob života, své koníčky, svůj styl práce v zaměstnání, oblíbené činnosti ve volném čase atd.
Jistoty, navyklé pořádky a opakující se činnosti dávají našim životům smysl a stabilitu. Jistě, pouze díky změnám můžeme
v našich životech dosahovat dalších met a úspěchů, ovšem většinou to sebou přináší i změny, do kterých se nám nechce...
Vnímáme je jako svazující, jako diktát systému nebo společnosti, nebo zkrátka běhu věcí, které jsme nevytvářeli, nemohli je ovlivnit a přesto jsme jimi nyní svazováni, nebo tlačeni ke změnám, s kterými se nestotožňujeme.
Merito věci však zůstává ve faktu,že s tím nic nenaděláme a nezbývá než se změnám přizpůsobit, pokud si chceme udržet
dosavadní postavení nebo pozici...
Často je to frustrující a často se naší dosavadní zkušenosti přicházejícící změny příčí natolik, že raději odmítneme ony změny akceptovat i za cenu ztráty této pozice...
Myslím si, že tahle tenhle odpor bývá příliš často v našich životech ve finále příčinou mnohem většího "pádu" , pádu často pro maličkosti, které by nám po nějakém časovém odstupu přišly směšné...
Myslím si že problém tkví v netrpělivosti, o které jsem již psal a také v nedostatku víry v to, že přicházející změnu můžeme zvládnout a v neposlední řadě i v tom, že přijetí takové změny stálo by stálo obětování části naší hrdosti pro nějaký větší cíl nebo účel....
Jasně, není to tak vždy, ale přesto mi zkrátka připadá, že si lidé velmi často (a zbytečně) šlapají po štěstí jen proto, že
nejsou ochotni akceptovat a přizpůsobit se změnám a to někdy velmi malicherným...

