Optimismus je v dnešní době něco vyjímečného. Na lidi hýřící optimismem je často nahlíženo jako na blázny,často jsou reakce okolí dokonce agresivní.Proč to tak je? Podle mého názoru jsou příčiny dvě,jedna zjevnější a ta druhá důležitější.
Ta zjevnější příčina je fakt,že lidé jsou denodenně "masírováni" záplavou špatných zpráv, politikou,ekonomikou a nejistou budoucností počínaje,příběhy se špatným koncem z jejich okolí konče.Těžko pak hýřit optimismem že?
Ta důležitější příčina s tou zjevnější trochu souvisí.A taky s "českou náturou". Českou v tom smyslu,že Češi mají blízko k tomu nadávat na vše okolo,mají blízko k tomu vidět hned vše černě a rychle to vytroubit do světa. Díky té "masáži" špatných zpráv si tak nějak zvykli očekávat jen to nejhorší,zvykli si na špatné zprávy natolik,že (a teď mluvím hlavně o masmédiích) touží krmit se zprávami o neúspěchu a selhání druhých.To je pro mnohé daleko lepším tématem k hovoru než například úspěch,neboť cizí úspěch je pro ně většinou jen ukazovákem na jejich "neúspěšnost",ukazovák na jejich malou vůli aktivně něco změnit a něčeho dosáhnout vlastní vůlí,popř.neschopností vyrovnat se s neúspěchem.
Vlastně je tu ještě jedna příčina: Pro mnohé je totiž svým způsobem zábavné plácat se ve vlastní sebelítosti a skepsi k sobě i ostatním. Pustit si depresivní hudbu a nadávat na to jak je svět "na hovno" a že já chudinka bezmocná s tím nic nezmůžu...
Tahle nálada je bohužel kolektivní a hlavně u mladých lidí. Jistě není to jen jejich vina,okolnosti dneška jsou opravdu těžké,ale jak mohou takoví lidé něčeho dosáhnout s tímto přístupem? Jak mohou s tímto přístupem změnit svět k lepšímu?Oni jsou budoucností a oni ji budou spoluvytvářet...!
Už jste někdy slyšeli o někom,kdo ani trochu nevěřil ve vlastní úspěch ,nebo nevěřil ani trochu v to,že se situace změní k lepšímu a přesto se úspěch nebo změna dostavily? Já ne!
To jak myslíš a jaký jsi to si přitáhneš! Tohle pravidlo se mi mockrát potvrdilo.A také to,že plácat se v depresích a nechat se unášet na vlně beznaděje a vlastní sebelítosti kvůli problémům,pro něž nelze v tuhle konkrétní chvíli nic udělat je k ničemu...! V podstatě je to ta nejlepší cesta k dalším zklamáním a neúspěchům!
Řešení vidím ve změně myšlení. Nelze tenhle konkrétní problém v tuhle chvíli vyřešit? Mohu pro to něco udělat právě teď? Pokud je odpovědí NE,nemá smysl se v tuhle chvíli problémem trápit.Jistě přijde správná chvíle,kdy bude možné daný problém vyřešit ,či pro jeho řešení něco udělat.
Od chvíle ,kdy se snažím o pozitivní myšlení,optimismus a hledání pozitivní stránky na všem a všude (místo černých myšlenek jak je všechno na hovno) jsem v životě daleko šťastnější a ve chvíli kdy to potřebuji,dokážu v sobě dokonce nalézt víru,že jakýkoli problém se ve správný čas vyřeší tím nejlepším možným způsobem(Pokud se budu snažit jít svému přání ve správnou chvíli správným chováním a volbami naproti).
Tahle moje životní filozofie mě dovedla v mém dosavadním životě mnohem dál,než všechny ty "nasrané",sebelítostivé a pesimistické nálady,kterých jsem býval obětí,dohromady. Díky této životní filozofii dosahuji mnohem častěji úspěchu než dříve a tak jsem celkově v životě šťastnější. Každý úspěch (i malý) kterého v životě dosáhnu mě v tomto utvrzuje a dává mi víru,že postupně dosáhnu i větších a složitějších cílů a přání!
A ještě jedno na závěr: Přečtěte si motto mého blogu......S každou nevýhrou je třeba zeptat se,co mi tahle zkušenost dala do budoucna,vzít si ji k srdci a do paměti (klidně si jí i někam napsat) a hrát hru jménem život dál! Prortože jak řekl Kurt Cobain: Lepší je shořet než vyhasnout!