Přiznám veřejně a bez obalu (nestydím se za to),býval jsem závislý na pervitinu.Na tuhle životní etapu nejsem příliš hrdý,ale pokud bych měl možnost vymazat ji ze svého života,neučinil bych tak.Právě díky této zkušenosti,jsem nyní tam kde jsem a chápu mnohem víc o tom jak funguje svět okolo mě.A co víc,díky této mé minulosti jsem dospěl k nastavení životních hodnot o jakém se mi dřív ani nesnilo (trošku kostrbaté ale čtenář snad promine)
Ovšem to není to,o čem chci dneska psát.Tuhle informaci by zkrátka čtenář měl mít jako výchozí pro pochopení toho,co se chystám napsat dále.
Takže: To,že jsem byl závislý na pervitinu a dalších drogách a dokázal jsem se z této závislosti vymanit,díky tomu vím lecos o tom,jak svět okolo drog funguje,jak se cítí a přemýšlí lidé závislí a také něco o tom ,co jim může pomoci svůj život změnit.
Kdysi jsem si myslel,že tato skutečnost mě určuje pro práci s těmito lidmi.Že právě já,díky mé minulosti,jsem tím pravým,kdo jim může pomoci.
Tato konstrukce je ale chybná.Jistě,moje osobní zkušenost a znalosti v tomhle směru mi dávají jistou výhodu před ostatními,kteří by podobnou práci chtěli dělat.Ovšem tato zkušenost sama o sobě ze mě zdaleka nečiní člověka o němž by se dalo říci,že je pro tuto práci vhodný nebo že může být tím správným "terapeutem".
Zůstávám svému cíli věrný a pořád k němu svým konáním směřuji,ale již vím,že moje minulost sama o sobě neznamená,že v práci kterou chci vykonávat budu úspěšný nebo vyjímečný...
To,co mě vedlo k napsání tohoto článu je skutečnost,že posun který jsem učinil mi přijde naprosto zásadní a jsem za každý takovýto posun tím správným směrem v mém životě a v nazírání na něj velmi vděčný!

