Je lepší být nejlepším,nebo stačí být úspěšným? Je prohrou nebýt první? Co je to zdravá soutěživost a co je ta nezdravá?
Na tyhle otázky nelze jednoznačně odpovědět,jelikož život připravuje příliš různé situace a různé okolnsti různým lidem.
Samozřejmě je něco jiného prohrát důležitý fotbalový zápas nebo prohrát v souboji sám se sebou...Obojí je nepříjemné,ovšem prohry životní bolí mnohem více.
Fandím každému,kdo se snaží vyhrát,ať už jde o jakýkoli zápas.To co mě ale vede k napsání tohoto článku je myšlenka ze záhlaví mého blogu.Život a situace do kterých nás přivádí,nám neustále ukazují jak můžeme být ještě lepšími.Někdo se o to snaží,jiný nikoliv.Často se stává,že svůj boj například s některou z vlastností,která nám na sobě vadí není úspěšný.To ovšem není důvod k tomu snahu vzdát,nebo se utápět v nějaké frustraci a myšlenkách na to,že jsme to zase prohráli na celé čáře a nikdy už to nebude lepší.Důležitá je právě ta myšlenka,že CHCEME! něco změnit.Že chceme být v tom a tom lepšími!
Všechno nejde hned a všechno má svůj čas a tak i zde platí pravidlo které popisuji v článku ZRCADLO.Realita se nám vždy snaží splnit naše přání,pokud mu jdeme v rámci možností naproti.A tak ani nevýhra v nějakém našem snažení neznamená,že výhry nejsme schopni.Znamená jen,že ještě nenadšel ten správný čas,že ještě nejsme my sami připraveni na změnu ,nebo okolnosti ještě nejsou dostatečně nastaveny tak,aby se naše přání mohlo přetavit ve skutečnost.
A ještě něco:Není snad pro ostatní mnohem sympatičtější člověk který se neustále o něco snaží ale čas od času se mu to nepodaří? Nebo člověk,jemuž všechno vždycky vychází? Ten druhý vzbuzuje u druhých jen závist!
Navíc život jako takový je vlastně cestou každého z nás a ta cesta,pokud je příliš rovná,brzy začíná být nudnou!
A tak vám přeji hodně úspěchů ve vašem snažení ať už je jakékoli (pokud nemá ublížit druhým samozřejmě) a držím palce,aby jste zvládli všechny slepé uličky té své cesty a dokázali se vždy vrátit a vykročit dále zase jiným směrem ale vždy dopředu!

